Jarovská škola

 

V několika částích nabízíme historii jarovské školy, její budování a učitele, kteří v ní působili. Mnozí starší čtenáři si zavzpomínají, neboť mnozí se v pozdějších letech s těmito učiteli setkali.

Obec Jarov byla až do roku 1872 přiškolena do Prádla. Podle kronikových záznamů bylo stavební povolení vystaveno v roce 1873. Zároveň se vyučovalo 2 roky v č.p.26 – „u Kubáňů“. 28.dubna 1875 byl položen základní kámen k nové školní budově. Na podzim r.1875 byla vystavena jednotřídní škola, která záhy nestačila obecní potřebě. Roku 1887 byla prozatímně umístěna 2.třída v č.p.24“ U Tejšlů“. Škola byla přistavována a přestavována. 1.října 1888 se začalo vyučovat v nové škole v dnešní podobě. Nejvyšší počet žáků byl ve školním roce 1889-1890 a to 116. Mezi nimi byl i desetiletý Martin Čada, místní rodák a později dlouholetý jarovský řídící učitel.

 

První zápis o vedení jarovské školy se dochoval v obecních kronikách z roku 1921:

· Dne 30. října provedena byla volba nového školního výboru. Předsedou byl zvolen Jan Diviš čp. 61 – starosta obce, členy- František Heřman čp. 65, Josef Ježek čp. 73, Bém Jan čp.8, a náhradníky Josef Šofr čp. 2, Matěj Hobl čp.70 a Josef Pest čp. 55. Za učitelský sbor zasedají v místním školním výboru učitelé Josef Falc a Martin Čada. Slib vykonán do rukou předsedy okresního školského výboru v Plzni.

Podle kronikových zápisů byla dobře fungující škola též zárukou kulturní, v tomto případě ochotnické činnosti v obci.

· 26. března 1922 sehrála dítka místní školy divadelní hru : Krakonošova medicína, o čtrnáct dnů později 9. dubna pak ochotnický kroužek divadelní hru : Lešetínský kovář.

· 24. června 1923 byla uspořádána ve škole slavnost:Dětský den, a zároveň slavnost padesátiletého trvání zdejší obecné školy. Historii školy podal řídící učitel Josef Falc a o významu školy promluvil učitel Martin Čada. Po slavnosti navštívili účastníci výstavu ženských ručních prací, výkresů a písemností prací žákovských, kterou uspořádal učitelský sbor zdejší školy.

· 25. srpna 1924 přesídlil se ze zdejší obce a školy po dvanáctiletém působení pisatel obecní kroniky, řídící učitel Josef Falc, přeložen byl ku vlastní žádosti za řídícího učitele do Vejprnic k Plzni, za upřímného rozloučení s učitelstvem, žactvem a obecenstvem. Po Josefu Falcovi stanoven zatímním a roku 1925 definitivním řídícím učitelem zdejší učitel a místní rodák Martin Čada. Usnesením obecního zastupitelstva ve schůzi dne 28. září 1924 konané pověřen byl i vedením jarovské kroniky.

 

V popisování historie jarovské školy jsme se dostali do třicátých let a pokaždé jsme se mohli dočíst o osobnosti, která se vryla do historie školy ale i obce tak, že ji dnes věnuji naše třetí pokračování: Řídící učitel Martin Čada

Narodil se 24.10.1879 otci Janu Čadovi * 27.4.1848, rodáku ze Bzí čp. 19, a Terezii roz. Fialové rodačce ze Bzí čp.14 jako čtvrté a nejmladší dítě. Jeho otec byl obuvník v Jarově Čábuzí čp. 51, kde celá rodina žila. Po absolvování základní školy, studií a nutné praxe nastoupil Martin Čada ve svých 26 letech od 1.3.1905 jako učitel na jarovskou základní školu. Vynikal poctivým přístupem ke všem jemu uloženým funkcím a získával si mezi obyvatelstvem přirozenou autoritu.

Jeho manželka Anna – industrovaná učitelka vyučovala v letech 1905 – 1924 na jarovské škole ženským ručním pracím. Měli čtyři děti, Jiřina, narozená 1907, zemřela v pěti letech života, Miloš, nar.1911, zemřel v šesti letech. Jarmila, narozená 1913 se stala profesorkou gymnasia v Praze,a Libuše, narozená 1919, působila jako učitelka v Hajnici u Liberce.

Martin Čada učil na jarovské škole jako učitel po boku řídícího učitele Josefa Falce 12 let od roku 1912 do roku 1924. Za celou dobu svého působení cílevědomě vedl mládež k lásce k přírodě o čemž svědčí dochované kronikové zápisy o každoročních slavnostech stromů, kdy se vysazovaly stromy a keře okolo hřbitova, třešňovka na Čábuzí i další stromy v obci. Zavedl pěstitelskou školku při obecné škole, kde každý nový žák zasadil ovocné stromky. Při ukončení školy, po jejich dlouhodobém ošetřování si je mohl odnést domů. Dochovaly se zmínky o zbudování pěší stezky do Cihelny.

Po odchodu řídícího učitele Josefa Falce byl na jeho místo v r. 1924 jmenován právě Martin Čada. V dalších několika letech se v naší škole vystřídalo několik mladých pomocných učitelů jako Petr Veleba z Capartic pod Čerchovem, Marie Suková rodem z Blovic, Božena Marášková rodem z Bušovic u Rokycan a Vratislav Kos.

V roce 1929 po 24 letém obětavém působení na místní obecné škole, se Martin Čada rozhodl k odchodu do vzdálené Plzně.

Z místní kroniky: Dne 28.srpna 1929 odstěhoval se z obce do Plzně řídící učitel Martin Čada s rodinou, byv ustanoven ku vlastní žádosti učitelem na Masarykově dívčí škole, aby umožnil svým dětem vyššího školního vzdělání. V Jarově působil od r.1905, tudíž bez půl roku čtvrt století, snaže se pečlivě prospěti škole, obci a všemu obyvatelstvu všestrannou, vytrvalou duševní a fyzickou prací. Manželka jeho Anna Čadová vyučovala zde ženským a ručním pracím. Svůj domek čp.82 roku 1909 vystavěný,prodali oba spolumajitelé Kampeličce za 60 000 Kč s přáním, aby v něm dle možnosti poskytovala zdejšímu učitelstvu levně byt. Nabídka odprodeje obci nebyla před tím obecním zastupitelstvem přijata. Řídící učitel složil řádně všecky funkce obecní a spolkové v obecních komisích, hřbitovní správě a Kampeličce s upřímným přáním všeho zdaru a štěstí své rodné obci zdejší a všemu jejímu obyvatelstvu. Zakončil své zápisy do pamětní knihy obce a odevzdal ji do rukou obecního starosty Jana Béma čp. 8.

Po Martinu Čadovi ustanoven zatímním řídícím učitelem dosavadní zdejší učitel Vratislav Kos, který dojížděl na kole z Kotousova, kdež s rodinou bydlel u tchána Václava Uzla čp. 3. Učitelské místo nastoupil výpomocný učitel Vojtěch Legát, narozený 1907.

Jako poslední smutnou zmínku můžeme o Martinu Čadovi najít v jarovské knize pohřbů. Necelých šest let po odchodu z místní školy 25.4.1935 ve věku 56 let Martin Čada zemřel. Čtyři roky po něm 19.10.1939 zemřela i jeho manželka Anna. Ostatky učitele Martina Čady i členů jeho rodiny jsou uloženy v rodinném hrobě na jarovském hřbitově.Budiž mu tento článek poslouží jako skromné poděkování.

 

Po Martinu Čadovi , kterému jsme věnovali minulou část, nastoupil na obecní škole v Jarově učitel Vratislav Kos, jehož pověřilo obecní zastupitelstvo též vedením obecní kroniky a to usnesením ze dne 16.srpna 1929. Tento učitel působil v Jarově jen krátce a to do 28. června 1930. Pak byl na vlastní žádost jmenován učitelem v Chocenicích. V jarovské kronice po něm zůstal pětistránkový zápis z části obou uvedených roků.

Z kronikového zápisu r. 1931: „ Stálým střídáním učitelstva, jediných to odborných sil k vedení kroniky způsobilých, nebylo možno pro neznalost místních poměrů, tyto dále pověřovati, jelikož nebylo jim možno, pro krátký čas působení, poznati zvyky občanů, a tím mnohé události unikaly. Rozhodnutím obecního zastupitelstva pověřen vedením kroniky Josef Bém, syn rolníka, č. 8. Narodil se 15.8.1906. Vychodil obecnou školu v Jarově, Lidovou školu hospodářskou v Žinkovech, který podle svých pamětí a zápisků sebral látku k zapsání do kroniky , počínaje r. 1931.“ V ten rok učil na zdejší škole řídící učitel Eduard Holub 1. třídu, 2. třídu pak Vojtěch Legát, učitel z Nevřeně u Plzně. O rok později 1932 učil první třídu rovněž řídící učitel Eduard Holub, druhou třídu Karel Knížák z Doubravky u Plzně.

Na konci školního roku1932/33 odstěhoval se dosavadní řídící učitel Eduard Holub do nového působiště ve Vejprnicích. V Jarově působil tři roky. Byl činný i v místním Sboru dobrovolných hasičů kde zastával funkci vzdělávatele. Jako prozatímní řídící učitel byl pověřen Karel Knížák. Jako druhý učitel působila na škole Marie Landová z Plzně. Po dvou měsících byla vystřídána paní Julií Knížákovou, chotí prozatímního řídícího učitele.

V roce 1934 se však z Jarova odstěhoval i učitel Karel Knížák s chotí, a dle kroniky se do obce přistěhoval definitivně Josef Kubík s rodinou, rodák plzeňský. Posledně působil v Kramolíně u Nepomuku.

Z kronikového zápisu r. 1935:“ V předvečer 7. března 1935 na oslavu narozenin presidenta Masaryka uspořádal Sbor dobrovolných hasičů s obecenstvem slavnostní průvod do Lískové hory , kde pálil vatru. Počasí bylo ošklivé, po celý den padal sníh, že nebylo na deset metrů vidět. Přes nepříznivý čas bylo účastno 240 osob, včetně dětí. Při zapálení hranice promluvil řídící učitel Kubík o Masarykovi. Po proslovu zahrála hudba národní hymny a za slavnostní nálady se účastníci rozcházeli.“

1.května 1935 pochován byl zpopelněný, na místní hřbitov, řídící učitel a bývalý kronikář Martin Čada. Účast obecenstva při obřadech byla značná, třeba počasí bylo nepříznivé.

Z kronikového zápisu r.1937: „ Večer na druhého července uspořádána u pomníku padlých ve světové válce důstojná oslava 20. výročí bitvy u Zborova. Řídící učitel Josef Kubík pronesl krátkou přednášku, ve které osvětlil průběh bitvy, vzpomněl též tam padlých hrdinů. Při slavnosti účinkovala též místní hudba, která po přednášce zahrála na ukončení slavnosti píseň Hoši od Zborova a státní hymny.Slavnost měla pěkný průběh a všeobecně se líbila, byla také velmi početně navštívena.“

1938 – obec Jarov se připojila k akci, kterou se propagovala stavba měšťanské školy v Chocenicích. Dohody u úřadů nebylo docíleno. Z kroniky :“ Je to škoda, mohly mít děti zkrácenou cestu neboť jinak musí chodit do Blovic.“

1938 – po čtyřech letech působení se 15.7. odstěhoval z obce řídící učitel Josef Kubík do Plzně na nové působiště. 15.8. se přistěhoval do místní školy řídící učitel Karel Hejnek z Plzence. Ve stejném školním roce učil druhou třídu Jan Hanžlík, učitel z Plzně. Na obecní školu ve školním roce 1938/39 docházelo 63 dětí. Z nově přijatých je devět dětí, šest chlapců a tři dívky.

 

V minulém díle jsme se dostali do roku 1939 kdy na jarovské škole vyučoval řídící učitel Karel Hejzek. A stejně jak bylo pohnuté období 2.světové války i zápisy v kronikách dokazují sklíčenost této doby.

Ve strohém kronikovém zápisu z roku 1942 se můžeme dočíst, že v tomto roce vyučuje na škole I. třídu Karel Hejzek jako řídící učitel. II. třídu pak Josef Sýkora,místní rodák z č. 23. Za zajímavost stojí uvést ,že v této době měla obec Jarov 485 obyvatel, kteří se v té době dali spočítat podle lístků na potraviny.Po celou dobu války nebyla v kronice nalezena žádná jiná zmínka o jarovské škole.Teprve v roce 1945 došlo k událostem, které se silně dotknuly obecní školy.18.března se do obce přistěhovalo jako do všech obcí okolních 40 členů rodin,vesměs Němců z polských hranic, z horní Lužice,kteří v jedné verzi utíkali před Rudou armádou, v druhé verzi pak práceschopní pracovali u místních zemědělců a čekali jak válka skončí vítězstvím Německa, že všichni obsadí a nastěhují se do místních usedlostí rolníků a domkářů.Dle zápisu však „ přijeli do obce selskými vozy s koňmi, utrmáceni a unaveni, povětšině převládaly ženy a děti.Z mužů bylo jen pět osob.“ Ubytováni byli právě ve škole a v hostinci u Zemanů č.p. 5.V důsledku obsazení školy německými přistěhovalci bylo zastaveno vyučování na místní škole. Po dvou měsících se začalo učit v hostinci u Miloty č.p. 47.

6.5.1945 byl zvolen volbou lidu národní výbor tj. zastupitelstvo obce spolu s předsedou obce (starostou).Úřadování bývalého starosty dnem tímto ustalo a veškerá pravomoc se přenesla na nový národní výbor a předsedu.Do národního výboru , zvoleni zástupci dříve stávajících stran politických.

Jako předseda národního výboru byl zvolen právě řídící učitel jarovské školy Karel Hejzek.

7. května okolo 13. hodiny pak přijeli do obce první američtí vojáci.

Národní slavnost: „20. května 1945 byla v obci uspořádána oslava znovuzřízení Československé republiky.Slavnost zahájena ráno budíčkem.V půl deváté odchod mládeže k pomníku padlých.Na slavnosti promluvil řídící učitel Karel Hejzek o národním odboji.Na ukončení slavnosti zahrála hudba Jaroslava Čady národní hymny.Účast obecenstva byla velká ač počasí nebylo nic příznivé.“

3.června se prováděli nové volby do místního národního výboru. Zvolen byl i Karel Hejzek, který dále vzešel jako předseda obecní rady, dále jako předseda osvětové komise a pracoval i ve školní komisi.Místní národní výbor byl zvolen patnáctičlenný.

Na konci srpna se však řídící učitel odstěhoval do pohraničí a národní výbor se ocitnul bez předsedy.Teprve po nových volbách byl zvolen po Karlu Hejzkovi jako předseda národního výboru Jan Diviš ml. č.p. 91.

Vyučování 1945 „V důsledku malého počtu dětí , hlavně přestupem do nové měšťanky v Chocenicích ustavena na místní škole jen 1. třída.Po odchodu řídícího učitele Hejzka vyučoval na škole Josef Sýkora učitel z č.p. 23., který však narukoval na vojnu.“

Po něm nastoupila učitelka jejíž jméno nestihl ani místní kronikář zapsat.Odstěhovala se do pohraničí a jistý čas se vůbec nevyučovalo. V březnu 1946 přistěhoval se do obce nový řídící učitel Jaroslav Opatrný, rodák z Chlumu u Blovic. Vyučuje se jen v jedné třídě pro malý počet dětí.

„ V předvečer oslav 5.května 1946 byla u pomníku padlých za účasti občanstva vzpomínková slavnost, na které promluvil řídící učitel Opatrný, za hasiče pak Emanuel Šindelář. Uvítací proslov měl předseda MNV Jan Diviš. Při slavnosti účinkovala hudba místních hudebníků.“

„8.5.1946 před celostátním svátkem národa pořádalo žactvo obecní i měšťanské školy slavnost, která se konala za vedení řídícího učitele Opatrného v hostinci u Zemanů. Návštěva velmi pěkná, na dobrovolném vstupném vybráno 1600 kč, které se použijí k zakoupení rozhlasu pro školu.“

1947: Vyučování opět jen v jedné třídě pro nedostatek dětí. Školou povinných dětí bylo 34, zdejší školu navštěvovalo 21 dětí.řídícím učitelem byl Jaroslav Opatrný, náboženství římskokatolické vyučoval J. Hlaváček, českobratrské evangelium Dalibor Molnár.“

Kronikový zápis z roku 1947 je psán již jiným rukopisem, autorem je patrně řídící učitel Opatrný. Bohužel je zápis z tohoto roku na čtyřech stránkách poslední. Další je až z roku 1955. Proto, že hodně lidí tuto dobu již dobře pamatuje, budu velmi rád, když mi někdo z pamětníků poskytne doplňující informace nebo jimi přímo přispěje do našich listů. Předem děkujeme.

 

S velkým potěšením konstatujeme, že dnes můžeme v této rubrice otisknout také ohlas čtenářů, v tomto případě pana učitele Josefa Sýkory který učil v jarovské škole od roku 1942: „I ve válce byla na obecné škole v Jarově výuka organizována tak, že v 1. třídě byly tři postupné ročníky a to v prvním oddělení první postupný ročník, ve druhém oddělení 2.a3. post. ročník. Druhá třída měla dvě oddělení: 1.odd. 4.a 5. post. ročník a druhé oddělení 6. až 8 postupný ročník. Po okupaci 15.3.1939 se mění přístup ke školní práci. Ze školních učebnic byly postupně vyškrtány údaje, které se vztahovaly k Československé republice (jména státníků, legie, znak ČSR, vlajka apod). Většina žáků 6. a vyšších ročníků navštěvovala školu v Jarově, protože spojení do Blovic, kam Jarov patřil obvodem měšťanské školy, bylo obtížné, zvláště v zimě.( I s přihlédnutím, že děti odcházely z domova za tmy a v zimě se za tmy vracely, navíc bylo problematické stravování ve válce). Jarov v té době byla poslední obec okresu Plzeň – venkov. Časem byly vyřazeny z výuky i učebnice a výuka probíhala prakticky bez nich, většina žáků pracovala s velkým zájmem a s velmi dobrými výsledky i přes složitou organizaci systému postupných ročníků a značných nároků na práci učitele. Snad se na tom podílelo i tehdejší kulturní povědomí obce, na kterém se podílela generace dobrých učitelů- snad počínaje již založením školy v 19. století.(Např. Martin Čada a další.) V duchu jarovské hudební tradice se řada chlapců (dívky nikoli) i ve válce učila na nějaký hudební nástroj. (Vliv na to měly dvě zdejší kapely pana Čady a pana Diviše. Projevilo se to i v předmětu zpěv. S dětmi byly nacvičeny písně a skladby i ve vícehlasé úpravě. (Např. Smetanova „Vlaštovičky“ v tříhlasé).

Za německé okupace byl nařízen školám sběr odpadových hmot. Tato aktivita nebyla příliš efektivní, protože vesnický člověk tehdy spotřeboval většinu těchto hmot doma.

Je zajímavé ¨, že v této době hodně děti četly. Snad všichni si kromě půjčování v školní žákovské knihovně vypůjčovali i v obecní knihovně umístěné v tehdejší kampeličce. (O tu se v té době vzorně staral pan František Heřman z Čábuzí.) Zajímavá byla náplň předmětu –ruční práce dívčí -. Na naší škole se děvčata učila vařit jídla která na vesnici nebyla běžná.. Vařilo se v kuchyni paní řídící Hejzkové. Velice významná byla část výuky šití. Většina děvčat se naučila plést ponožky, samostatně si uměla ušít i šaty a naučila se i další dovednosti. Hlavní zásluhu na tom měla paní učitelka Terezie Filipová ze Štěkně (později provdaná Králíková do Chocenic)

Vystudovala dnes již neexistující kvalifikaci – industriální učitelka , která v té době byla velmi účinná.

V roce 1939 nastoupil jako řídící učitel Karel Hejzek ze Starého Plzence. Brzy na krátkou dobu nastoupil jako záložní důstojník (poručík) v mobilizaci. Pod jeho vedením zde postupně působili učitelé Hanžlík, Mikolanda, Brotánek, Jindra, Beníšek, Sýkora, po jeho nasazení do oceláren Poldi a na zákopové práce dosloužila zde do konce války Emilie Votrubová ze Ždírce. Ruční práce vyučovala zmíněná Terezie Filipová. Zajímavá byla osobnost prádelského faráře Josefa Krejčího. Učil zde náboženství a Jarov měl velmi rád. Je v Jarově – podle svého přání také pohřben.

K osobě pana Karla Hejzka. Byl rodák ze Starého Plzence, kde byl také velmi oblíben, navíc i jako ligový hráč házené. S Jarovem se velmi brzy sžil. Byl družný, přátelský a velmi dobrý učitel. Účastnil se i při organizaci ochotnického divadla, které u nás mělo zcela mimořádnou úroveň a to i jeho zásluhou. Začlenil se i do činnosti fotbalového klubu který rovněž konkuroval i úspěšným klubům v okolí. Při pohledu zpět je škoda že v roce 1945 z Jarova odešel. Před časem navštívil Jarov jeho syn Ing. Karel Hejzek, který se v Jarově narodil. Přijel si zavzpomínat i s paní řídící Štěpánkou Hejzkovou. Jarovský řídící Karel Hejzek zemřel v Chebu v roce 1989 jako inspektor kultury v Chebu. Paní Štěpánka Hejzková zemřela v roce 2000. Jarov měl v minulosti štěstí na vzdělané učitele, kteří za sebou nechali úctyhodnou stopu. Patří mezi ně i Karel Hejzek z doby války. Jeho vlídnost a přátelské soužití s občany dlouho přetrvávalo.

 

V minulém dílu jsme v historii jarovské školy došli do roku 1947.V tomto roce již působil v obecní škole jako řídící učitel chlumský rodák Jaroslav Opatrný, který byl také pověřen vedením obecní kroniky.Bohužel v tomto roce byl také v kronice uveden poslední zápis,jen čtyřstránkový a nepodepsaný. Proto se můžeme jen domnívat, že tento zápis provedl právě řídící učitel Opatrný. Pak se kronika na dlouhých 7 let odmlčela i když pan řídící byl po tuto dobu veden nadále na MNV jako kronikář obce. Teprve v roce 1955 MNV v Jarově určil nového kronikáře a tím byl Karel Boubel. V těchto letech můžeme údaje čerpat jen z dochovaných dokladů a útržků. Právě tyto dochované dokumenty svědčí o různých iniciativách řídícího učitele, které se patrně i realizovaly, neboť právě osobnost řídícího učitele si nesla z minulosti v očích veřejnosti vždy významnou váhu, v tomto případě spojenou patrně i s podporou tehdejších politických orgánů.

Proto je škoda že v těchto letech okolo r. 1950 nebyla kronika vedena a musíme se bohužel jen domnívat události z této doby.Například ve školní budově byla uložena veškerá dokumentace obce.(Budova MNV byla postavena později).Tato dokumentace údajně v roce 1957 byla dána do sběru, (jednalo se o stavební dokumentaci obce, povolení ke stavbám, plánky budov, situační plánky, rozhodnutí okresního soudu v Blovicích, notářské zápisy, atd. od r. 1892).

Řídící učitel Jaroslav Opatrný byl pověřen i vedením místní lidové knihovny od roku 1946 do roku 196. Ani ta však nefungovala jak by měla a podle jarovských pamětníků nebyly v té době evidovány výpůjčky. Poslední léta si lidé knihy vypůjčovali sami, v knihovně zbylo jen torzo poškozených knih nebo těch o které nebyl velký čtenářský zájem.Knihovnu začala dávat do pořádku teprve po roce 1961 jarovská Osvětová beseda.Knihy v MLK začala půjčovat paní Milena Krýslová, která ji vzorně vede po celá léta až do dnešní doby . I přes tyto záporné věci škola fungovala a v roce 1955 tehdejší Sdružení rodičů a přátel školy (SRPŠ) zakoupilo televizní přijímač v ceně 2000 Kč , anténa byla pořízena za 786 Kč. Viditelnost obrazu údajně nebyla špatná. Dále byl do školní budovy zaveden vodovod (darling) a do každé třídy bylo zabudováno po jednom umyvadle. Zmínka v obecní kronice je rovněž o manželce řídícího učitele paní Opatrné, která pracovala v období okolo r. 1955 jako předsedkyně vesnické organizace Československého červeného kříže. Ten měl v té době (dva roky po svém založení) 48 členů. V roce 1957 byl zvolen řídící učitel Opatrný do MNV kde pracoval jako člen.

V roce 1958 vyučovala vedle J. Opatrného na zdejší škole Květa Panušková – Strejcová ze Žinkov. Do místní školy docházelo 37 dětí. 1. června byl uspořádán školní výlet do Tábora a na Orlík. Náklady byly uhrazeny z dětského plesu, který byl uspořádán v zimě.

Z obecní kroniky : V roce 1959 – 1960 vyučoval na škole J. Opatrný řiditel a Květa Panušková – Strejcová ze Žinkov. Po ní nastoupila 28.10.1959 , kdy K. Panušková odešla na mateřskou dovolenou , Růžena Nechvátalová. Po skončení mateřské dovolené nastoupila opět K. Panušková – Strejcová od 1.5.1960. V roce 1960-1961 vyučoval po boku J. Opatrného Jiří Nachvátal učitel ze Svárkova. Od roku 1961 – do roku 1963 byla škola organizována jako jednotřídní. Na škole byl i nadále řídícím učitelem ustanoven Jaroslav opatrný.

Počty dětí : 1959 – 60 - 33 (22 dívek a 11 chlapců)

1960 - 61 - 32 (20 dívek a 12 chlapců)

Od 1. září 1960 byly do státního rozpočtu zahrnuty částky ze školní učebnice a pomůcky. Děti v Československých školách dostávají od letošního roku zdarma učebnice, sešity, knížky, barvy a všechny ostatní potřeby. Škola v Jarově podnikla v r. 1959 14.6. zájezd do západočeských lázní. V roce 1960 byl uskutečněn výlet do Prahy, v roce 1961 na Chodsko, v roce 1962 (19.11.) se podívali děti do Národního divadla v Praze na Škroupova dráteníka a 10.6. do Jižních Čech. V roce 1963 navštívili žáci zdejší školy jižní část Krušných hor (Jáchymov, Klínovec) a Plasy.

Generální oprava školní budovy . 9. září 1960 byla zahájena generální oprava školní budovy. Projektovaný náklad na budovu byl předpokládán na 150 000 Kč. V projektu bylo počítáno s přístavbou splachovacích záchodů, koupelny pro učitele školy, kromě úprav ve skladbě místností v adaptované části. Od počátku stavebních prací do úplného dokončení trvala stavba asi 1 rok.

 

Řídící učitel Jaroslav Opatrný působil na jarovské škole do roku 1964.V tomto roce byly počty docházejících tyto:

1.ročník 2 děti – 1 chlapec a 1 děvče

2. ročník 6 dětí – 4 chlapci a 2 děvčata

3. ročník 5 dětí – 4 chlapci a 1 děvče

4. ročník 3 děti – 1 chlapec a 2 děvčata

5. ročník 8 dětí – 4 chlapci a 4 děvčata

Celkem tedy 24 žáků.V červnu škola podnikla jednodenní výlet na Orlík.

„K 31.7. 1964 byl dosavadní řiditel Jaroslav Opatrný přeložen na jinou školu .Na jeho místo nastoupil Josef Háček dosavadní řiditel v Louňové . Je narozen 1901 v Blovicích a bydlí v Blovicích. Do Jarova dojíždí každý den. Svým poměrem k dětem i občanům si získal lásku celé obce. Pořádal s dětmi pěkné besídky, které občané rádi a hojně navštěvovali.“

Za zmínku stojí kronikový údaj o studentech v obci v roce 1964, kteří jarovskou školou prošli :

Josef Oulík ...................... č.p. 75 Zemědělská technická škola Klatovy

Milan Eret ....................... č.p. 3 Zemědělská technická škola Klatovy

Vítězslav Hanzl ....................... č.p. 78 Zemědělská mechanizační škola Litomyšl

Jana Hanzlová ....................... č.p. 78 Pedagogická škola Sušice

Bohuslav Fíša ....................... č.p. 71 Vysoká škola chemicko-technologická

Zdeněk Šlajs ....................... č.p. 93 Vysoká škola strojnická Praha

Bohumila Matoušková ........................ č.p. 4 Vysoká škola zemědělská Brno

Josef Milota ....................... č.p. 67 Vysoká škola elektrotechnická Plzeň

Olga Milotová ....................... č.p. 67 Karlova universita – lékařská fakulta Plzeň

„Jarovskou školu vedl Josef Háček do 31.8.1965.Učil zde jako důchodce. Od 1.9. byla ustanovena řiditelkou školy Eliška Andreovská, která ve škole bydlí.Narodila se 16.2.1942. Vystudovala na pedagogické fakultě v Karlových Varech. Náboženství se v té době na škole nevyučuje. Předsedou SRPŠ byl pro nový rok zvolen Josef Šrámek č.p. 7. V roce 1965 školu navštěvovalo celkem 23 dětí.

2. června 1965 škola podnikla výlet autobusem do Prahy.Děti si prohlédli zoologickou zahradu, Hrad, Staroměstskou radnici a zastavily se na letišti v Ruzyni. Při prohlídce Hradu uvítaly s pražskými obyvateli jugoslávského presidenta Josipa Broze Tita, když přijížděl v doprovodu presidenta republiky Antonína Novotného na Hrad z letiště.“

V r. 1965 byla opravena fasáda školy většinou svépomocí. V pokoji bytu školy byla vytrhána stará prkna .V místnosti byla podlaha vybetonována a stavební podnik Blovice tam položil parkety.Oprava byla vyčíslena na 5000 Kčs.

1966 - Škola uspořádala pod vedením řiditelky Elišky Andreovské výlet do Jižních Čech.Žáci si prohlédli zámek Hlubokou, navštívili továrnu na výrobky z plastických hmot v Č. Budějovicích. Zpáteční cesta vedla přes Český Krumlov, Lipenskou přehradu a Šumavu.V červnu rovněž SRPŠ zakoupilo za podpory ostatních složek v obci nový televizor (3600 Kčs).V roce 1966 školu navštěvovalo 26 dětí.Na tento rok byl zvolen předsedou SRPŠ Ladislav Fiala č.p. 9.

1967 – O prázdninách a na počátku září byla vyměněna krytina na škole.Na tuto práci mimořádně mimo rozpočet přispěl odbor školství ONV Plzeň-jih částkou 20 000 Kčs.Požadavek MNV byl 34 000 Kčs.Bylo totiž plánováno vyměnit i okapové žlaby a svody a vyměnit schodiště.Bylo dřevěné a již neodpovídalo stavu budovy.Při práci pomohla zdarma řada občanů a dětí při podávání tašek.Je nutno doplnit, že občané měli o dobrý stav školy zájem a to nejen o její materiální zajištění, ale i o dobrou výchovnou a vyučovací práci školy.

1968 – Řiditelem školy je v tomto roce jmenován Lubomír Tícha.Škola uspořádala několik akcí pro děti, akcí se vždy v hojném počtu zúčastnili i dospělí. I v letošním roce je škola organizována jako jednotřídka a navštěvuje jí 22 dětí.

V r. 1969 se učitel Lubomír Tícha i s manželkou a dcerou Soňou odstěhoval do Plzně.Ze Žinkov se přistěhovala učitelka Helena Hopová s rodinou .V tomto roce docházelo do školy 24 dětí a i v tomto roce byla škola organizována jako jednotřídka.Helena Hopová byla ustanovena řiditelkou 1.8.1969.Narodila se v Čáslavi.Po absolvování gymnázia v Orlové získala postupně kvalifikaci pro učitelství na mateřských školách a pro učitelství na základních devítiletých školách v 1. až 5. postupovém ročníku.Postupně vyučovala na školách v Karviné, Dobřanech a Žinkovech.Pod vedením ředitelky se jarovské děti aktivně podílely na životě obce, zvláště pořádáním besídek, sběry a úpravami okolí školy. Předsedou SRPŠ byl pro tento rok zvolen Jaromír Krauz.

 

Z řádek obecní kroniky se můžeme dočíst, že jedno z přání pana učitele Martina Čady při jeho odchodu do Plzně bylo po řadě let téměř vyslyšeno. Totiž aby jím postavený domek č.p. 82 pokud možno sloužil dále školským potřebám. Cituji článek z roku 1973 o mateřské škole: „V letošním roce byly vytvářeny předpoklady pro zřízení mateřské školy. Poprvé o tom bylo uvažováno po zavření II. třídy na škole v roce 1962, neboť se ve škole uvolnil dostatečný prostor pro alespoň tzv. žňový útulek. Na krajském národním výboru byl již zajištěn nábytek a základní potřeby. Pro nepochopení tehdejšího ředitele školy byl záměr anulován. Od té doby matky s malými dětmi pociťovali nutnou potřebu mateřské školy. Za tímto účelem národní výbor vykoupil domek č.p.82 od státní banky za 35 000 Kčs a po průzkumu potřeby odbor školství Plzeň – jih schválil záměr pro výstavbu mateřské školy. Byl zadán projekt k vypracování s tím, že stavba by byla zahájena v březnu 1974. Výraznou pomoc přislíbilo i Jednotné zemědělské družstvo v Jarově.“

Mateřská škola v roce 1974: „V letošním roce měla být zahájena adaptace bývalé Kampeličky na mateřskou školu. Protože ani další přepracování projektu nevyhovovalo požadavkům, je stavba odložena na příští rok.“

Mateřská škola v roce 1975: „Národní výbor hodlal vybudovat v budově bývalé kampeličky mateřskou školu. Projekt byl několikrát podle připomínek ONV přepracován , v letošním roce (1975) byl záměr s konečnou platností zamítnut s tím, že středisková mateřská škola bude postavena v Chocenicích.“Zbývá jen dodat, že dle projektu mělo jít téměř o půlmilionovou investici, která by patrně výrazně ovlivnila podmínky pro život v obci mladým rodinám“.

V roce 1974 byla vybudována Na trávníkách nová studna pro zásobování školní budovy, neboť ve staré školní studni byla trvale závadná voda. Studnu zbudoval MNV za finanční pomoci ONV.

V letech 1970 – 1975 navštěvovalo zdejší školu 21 – 23 žáků.Školní mládež se výrazně podílela na životě v obci, na vylepšování vzhledu obce – pomníku padlých, hřbitova, i jiných veřejných prostor. I v tomto období pokračovaly tradiční besídky a vystoupení k různým výročím. Na tom všem se jako významná osobnost podílela ředitelka školy Helena Hopová.

Konec školní éry: „Dnem 1.9.1976 došlo k závažné úpravě ve školství. Vstoupila v platnost nová soustava vzdělávání na základních školách.Mění rozsah i obsah učiva, metody i celé pojetí. Nová soustava byla zaváděna postupně od 1. postupného ročníku, který ve školním roce 1976 – 1977 bude podle nových směrnic vyučován. Zavádění a realizace nové soustavy je náročná na materiální vybavení a na podmínky. Pokud to půjde, nebude se vyučovat v odděleních. Bylo proto rozhodnuto, že budou zrušeny malotřídní školy a děti budou převedeny do nejbližší úplné školy. Za účasti zástupce odboru školství byla vesnickou organizací KSČ svolána schůze, kde záležitost byla projednána. Potom vše bylo projednáno s rodiči. Většina rodičů souhlasila, i když někteří vyslovili obavy o bezpečnost dětí při dopravě do školy v Chocenicích , kam naše děti byly převedeny. Nakonec se ukázalo, že je to výhodné nejen po stránce výuky, ale i po stránce zaopatření. V Chocenicích bylo umožněno stravování ve školní jídelně. Majetek školy v Jarově a pomůcky byly předány do školy v Chocenicích.V současné době (1976) se staví škola v Letinech. Po jejím dokončení má být škola v Chocenicích uzavřena - 1.9. 1978 a děti z obvodu školy Chocenice (a tedy i Jarova) budou navštěvovat novou školu v Letinech. Lidospráva vyřeší pro ně i otázku dopravy.

O osudu budovy naší školy zatím rozhodnuto nebylo. Národní výbor má zájem z ní vybudovat společenské středisko případně ve spolupráci s Jednotou jí adaptovat na hostinec.“

Zápis z roku 1976

 

Stalo se tak přesně po sto letech, kdy se obec Jarov v roce 1875 zmohla na otevření nově vybudované jednotřídní školy. Skončila stoletá éra jarovské školy, před níž chodily jarovské děti do Prádla, a po ní do Chocenic a do Letin.

 

V poslední části popisované historie se nejedná již o jarovskou školu nýbrž o tzv. kulturní zařízení, které v době po roce 1976 také tak fungovalo. Uvolněné školní budovy se ujal Místní národní výbor v Jarově, který zřídil ve třídách a kabinetech, umístěných v 1. patře, prostory ke kulturnímu užívání, v přízemí, kde byl učitelský byt pak přestavěla a poté i provozovala Jednota – konzumní družstvo Plzeň – jih jako pohostinství. Vedoucím pohostinství se stal pan Binia Evžen z Jarova č.p. 25. V horních třídách se konala různá shromáždění občanů, vítání občánků do života, oslavy různých výročí a schůze složek tehdejší Národní fronty.

Po sloučení obcí Jarova , Chocenic, Měcholup, Kotousova a Chocenické Lhoty sloužila bývalá škola též k veřejným plenárním zasedáním MNV v Chocenicích.

V roce 1986 došlo k opravě fasády a to po spolupráci MNV Chocenice s tehdejším předsedou Jaroslavem Šleisem z Jarova č.p.27 a Jednotou Plzeň –jih. Původní omítka byla okopána( bylo patrno původní sto let staré zdivo v kombinaci kamene a cihel) a budova byla omítnuta přírodní omítkou v dnešní podobě.

V roce 1988 (tedy po sto letech otevření již velké školy)byla zahájena výstavba sálu. Stavbu organizoval a prováděl MNV Chocenice s tehdejším předsedou Šrámkem z Chocenic. V té době již také přešla provozovna pohostinství pod MNV v Chocenicích jako tzv. drobná provozovna, což nově umožňovala tehdejší legislativa. Byly vybudovány základy,terénní práce a zahájeno zdění.Akci financoval MNV Chocenice a peníze byly uvolňovány jen téměř symbolicky, vždy až po vyvíjení tlaku jarovských zastupitelů. Nakonec se stavba zastavila po hrubém obezdění ve výši asi dvou metrů. Po roce1989, kdy se všeobecně uvolnily poměry, došlo ze strany centrálního ,tehdy již Obecního úřadu v Chocenicích k investicím, které umožnily mírné pokročení stavby.

Obec Jarov se osamostatnila v roce 1992 a v tomto roce byl její roční rozpočet 141 000 Kč. V jeho výdajích bylo zahrnuta údržba zanedbaných obecních zařízení, rekonstrukce veřejného osvětlení, místního rozhlasu, obecních komunikací, spotřeba el. energie,provoz OÚ v obci ad . Mnozí občané o stavbě sálu pochybovali, mnozí se od ní odklonili, mnozí se k ní postavili zády. Po nutných výdajích na údržbě obecních zařízení , přistoupil Obecní úřad v Jarově k dostavbě sálu. Při ohledu na neustálé zvyšování cen v devadesátých letech se náklady této stavby několikrát zvýšily .Za zmínku stojí financování podle let:

do konce roku 1990 bylo prostavěno OÚ Chocenice 32 836,50 Kč

v roce 1991 bylo prostavěno OÚ Chocenice 82 503,12 Kč

v roce 1992 bylo prostavěno OÚ v Jarově 11 039,80 Kč

v roce 1993 byla stavba pozastavena 0 Kč

v roce 1994 bylo prostavěno OÚ Jarov 607 873,90 Kč

První akce v kulturním sálu se konala na konci října 1994, kdy bylo dokončeno vnitřní zařízení. Jednalo se o taneční zábavu se slavnostním zahájením. K tanci zahrála kapela pana Komorouse, v níž hrál na trubku patrně poslední činný muzikant jarovské éry dechových kapel Ladislav Sýkora ml. z č.p. 14. Pro rok 1995 byla uschována částka na pořízení fasády 80 000 korun. Fasáda se zbudovala v roce 1995 v hodnotě 129 708 Kč. Pak se stal víceúčelový sál součástí budovy, dobudována byla i místnost vzniklá nad pódiem.

V roce 2002 pak Obecní úřad v Jarově investoval do opravy sociálního zařízení v budově při pohostinství částku 412 726 Kč. Zbudován byl i salonek pro menší společenské záležitosti, a také rovněž plynové vytápění.

Budova „jarovské školy“ tak v současné době disponuje pohostinstvím s příjemným posezením, salonkem pro společenské akce,sportovní místností využívanou pro stolní tenis (je zřízena v jedné ze tříd), společenskou místností (zřízenou ve druhé ze tříd), která byla v minulosti hojně využívána ( dnes nikoli), místní lidovou knihovnou,skladem,kulturním sálem a rekonstruovaným sociálním zařízením.

V deseti pokračováních jsme popsali historii jarovské školy od jejího vzniku po dnešek. Přesto že již více jak 25 let již jako škola nefunguje, její název „škola“, „u školy“ se doposud hojně užívá. byla zbudována, rozšiřována,opravována, udržována jarovskými občany. Všem, kteří se za celá léta její existence starali o její dobrý stav, jakož i všem , kteří v ní působili jako učitelé a vryli se do celoživotních vzpomínek jejich žáků patří poděkování.

A budově popřejme dobrý stav a uvážlivé užívání do nejméně dalších sta let.