Ochotnické divadlo

Několik měsíců se kulturní komise při OÚ v Jarově pokoušela shromažďovat informace o historii ochotnického divadla v Jarově. Velice děkujeme zvláště panu Josefu Sýkorovi z č..23, bez jehož příspěvků bychom jen těžko dávali dohromady materiál, který rádi v Jarovských listech zveřejníme. Právě podle Josefa Sýkory se začátek soustavného ochotničení v Jarově datuje do doby, ve které byla obec elektrifikována. Zavedení elektrického proudu do obce v roce 1924 umožňovalo místním ochotníkům, převážně zemědělcům, kteří přicházívali z polí a luk pozdě odpoledne a doma je čekaly povinnosti s poklízením dobytka, „obstavení domácnosti“, večeře a teprve pak, mnohdy po dvacáté hodině se scházet a bavit se nacvičováním divadelních her a jejich přípravou. Na některých představeních se podílelo a dlouhodobě se na ně připravovalo až 30 lidí, avšak v době, kdy v obci žilo k pěti stům obyvatel bylo opravdu pro koho hrát.

V té době se každá vesnice odlišovala od jiných svojí specifikou. Jarov své okolí výrazně převyšoval ochotnickým divadlem. V obci byly postupem času (ve 30.letech) k dispozici dvě scény – v hostinci u Hrabačků (později u Zemanů) v č.p. 5, a v hostinci u Milotů č.p. 47 ( u Fládrů). V sálech obou hostinců bylo za účelem divadelního představení přistavěno v té době jeviště.

Za dobu od r. 1924 do šedesátých let bylo v Jarově sehráno kolem padesáti (!) divadelních her, většinou hodnotných a na vesnické poměry mimořádně kvalitně nacvičených. První zmínka o nacvičené hře se v obecní kronice nachází po těžkých válečných letech v roce 1922: „Dne 26.března 1922 sehráli školní dítky divadelní hru Krakonošova medicína a dne 9.dubna jarovský ochotnický kroužek divadelní hru „Lešetínský kovář“. Můžeme se domnívat, že v této době vyrůstala generace, která byla vedena k ochotnickému divadlu, a která se zasloužila o pozdější úspěchy, když k sobě nabalovala další později narozenou mládež. A logický podíl na všem měli určitě jarovští učitelé, kteří v té době na místní škole působili.

Kronikový zápis: Dne 12. ledna 1924 dokončeny byly práce spojené s elektrizací a poprvé rozsvíceno. Kromě vedení elektrického ku osvětlování, dali si zříditi mnozí občané i takzvané přípojky pro elektrické motory, jichž používati budou k pohonu mlátiček, řezaček a jiných hospodářských strojů. Je zřejmo, že novota tato se , která má ohromný význam a jíž mnozí občané, obávající se většího nákladu nepřáli, nalezla konečně porozumění a utěšeně i po venkově se zavádí.

Kronikář Martin Čada

14.prosince 1924 bylo sehráno dětské představení školní mládeže s názvem „Tři halíře“ od Františka Jaroše v hostinci č.5 u Hrabačků.

Rok 1925 – Jarovští ochotníci včetně dětí připravili pro veřejnost v roce 1925 hned čtyři divadelní hry.

1.března byla sehrána osvětovým kroužkem hra Ladislava Stroupežnického „Naši furianti“ v hostinci u Hrabačků. Hra byla ochotníky věnována oslavě dvacetiletého působení v obci učitele a posléze řídícího učitele pana Martina Čady.

29. března Dělnická tělovýchovná jednota sehrála v hostinci u Milotů nacvičené divadelní představení od Františka Herana „Práce šlechtí“

5.dubna rovněž Dělnická tělovýchovná jednota sehrála v hostinci u Milotů divadelní hru R.J Pšenky .

1. května předvedly jarovské děti hru „o zakletém srdíčku“ od Jana Berana ku poctě svátku matek v hostinci u Hrabačků.

Uvedli jsme údaje z kronik, které někdo ze současných jarovských občanů těžko může pamatovat, dobré je však si připomenout dobu z nedávné historie naší obce a způsobu života jejich obyvatel. Způsobu, který se dá jen velice těžko pochopit. Zkusme však položit tuto skutečnost opačně. Dokázali by naši předkové, kteří byli jistě v obci vážení občané, pochopit způsob našeho života? A dokázali by svoji tehdejší, možná jedinou, za to však hodnotnou zábavu vyměnit za dnešní pohodlí a konzumaci všeho možného (i nemožného). Ku příkladu stále se omílajících televizních novel, krimitrilerů, různých seriálů, akčních sci-fi a nic neříkajících rodinných filmů a hororů?

V minulém vydání jsme nahlédli do éry jarovského ochotnického divadla po roce 1920. Vyjmenovali jsme patrně nejúspěšnější hry, nacvičené v té době ( usuzuji proto, že stály za zmínku tehdejšímu jarovskému kronikáři ). Není nám známo do jaké doby zasahuje historie jarovského ochotnického divadla, jen škoda, že teprve události první světové války donutily místní občany vést kroniku obce, (nebo se dřívější pokusy o vedení kronik nedochovaly). Proto můžeme psát o dění v jarovském ochotnickém divadle až od roku 1920 na základě kronikových zápisů nebo výpovědí pamětníků.

O divadlo se v té době staraly hlavně tři organizace a to Osvětový kroužek v Jarově Sbor dobrovolných hasičů v Jarově a Dělnická tělovýchovná jednota. Rivalita však mezi nimi nebyla, protože členové všech složek účinkovali vždy společně. Činnost ochotníků byla založena na ryzí dobrovolnosti a proto byly předvedené hry radostí pro ochotníky. Jejich odměnou byla spokojená, mnohdy nadšená divácká obec, jak se můžeme dočítat v kronikových zápisech. Často byly voleny hry s projevem národnostního cítění a uvědomění si sounáležitosti ke své vlasti.

„ 7.3.1926 večer k oslavě narozenin p. presidenta T.G.Masaryka uspořádala Dělnická tělovýchovná jednota divadelní představení - V červáncích svobody- od Ferdinanda Olivy“.

Další impuls pro jarovské divadlo byl nástup nového učitele Roberta Straky rodem ze Starého Plzence od dne 1.9.1926. „Ten pilně a horlivě pracoval ve škole a mimo to cvičil starší mládež ve sborovém zpěvu, divadelním představení a hudbě.“

„V roce 1927 (2.1.) v hostinci U Hrabačků č.p.5 sehrál osvětový kroužek hru –Falešná kočka- od Skružného. Hned 16.1. stejného roku U Milotů č.p.47 předvedla DTJ hru –Vrah- od Edwarda Rady (za velmi vysoké účasti). Ve stejném roce 1927 a jen o několik dnů později dne 23.1. sehrály jarovské děti pod DTJ dětské představení – O vůdcovství- od Quido Maria Vyskočila“.

Velice pozoruhodné je to,že v rozmezí 21 dnů byly v Jarově sehrány 3 premiéry. Nedivme se proto, že Jarov byl v tomto oboru ve svém okolí bezkonkurenční. Další zmínka pochází z roku 1928 kdy na „dlouhé zimní večery nacvičil sbor dobrovolných hasičů a poté úspěšně předvedl divácké obci 6.1.1928 v hostinci U Milotů Stroupežnického divadelní hru - Václav Hrobčický z Hrobčic-.

Škoda jen, že místní kronikář v té době jen v krátkých poznámkách zanášel zmínky o předvedených hrách, bohužel chybí bližší údaje třeba o osobách a obsazení , o vedení režie a podobně. Můžeme se pak jen domýšlet po odmlce 80 let jaká atmosféra zde panovala a jak která hra na své okolí působila. Přesto i díky těmto skromným zápisům můžeme seskládat historii jarovského ochotnického divadla, které by již v naší generaci upadlo v zapomnění.

Na řadu přichází rok 1929, který bych hodnotil z pohledu divadla brilantní, proto zápis z obecní kroniky o tomto roce vyjímám celý:

„1929 24.3. divadelní představení uspořádal hasičský sbor v č.p.47 za režie a řízení hudby i zpěvu a proslovem samého skladatele řídícího učitele Karla Tykvarta z Chocenic životního obrazu - Pytlákova pomsta- za velkého účastenství obecenstva i z okolí. Hra se velice líbila a působila výchovným dojmem. Hra opakována 1.4. na témže jevišti a opět za velké účasti.“

„1929 7.4. osvětový kroužek sehrál v č p.5 za vedení Jos. Béma čp.8 hru K. Robla

-Zvony- velmi pěkně za četné návštěvy obecenstva. Kus vzatý z válečné doby má výchovnou tendenci vlasteneckou. Ř.uč. Martin Čada úvodem vysvětlil myšlenky díla a poděkoval ochotníkům za jejich námahu.“

„1929 21.7. osvětový kroužek za vedení Jos. Béma čp.8 velmi pěkně sehrál v přírodě divadelní představení Aloise Jiráska -Otec- . Hrálo se na návsi a v čp.8 u Bémů, v čp.41 u Nováků a čp.9 u Horů (nyní Fialů). Hlediště se sedadly z prken upraveno na návsi. Účast byla četná, počasí velmi pěkné a výnos slušný. Hudbu obstaral Jaroslav Čada čp. 45.Večer byl taneční věneček U Hrabačků čp.5.“

„1929 28.10. sehrál osvětový kroužek hru-Pod vlajkou československou-.“

„1929 2.12. osvětový kroužek se představil ve hře – Jeho poslední hřích-.“

„1929 22.12. sbor dobrovolných hasičů uvedl hru -O Rumburské vzpouře – od Stanko Vodičky , kterou opakoval ještě v témže roce 29.12.1929.“

Kulturní život ve čtyřicátých letech v obci Jarově pozitivně ovlivňovali Josef B őhm z č.p. 8, Josef Sýkora st. z č.p. 12, Josef Ježek z č.p. 12 a další. Ke kulturnímu životu v té době přispíval i fakt, že v obci fungovaly dvě knihovny. První, obecní knihovna, druhá patřila osvětovému kroužku. Obě vzorně vedl František Heřman, spolehlivě řídil každou neděli půjčování knih z obou knihoven.

Za zmínku též stojí fungování Dělnické tělovýchovné jednoty (DTJ), která ve své činnosti nenacvičovala a neuváděla jen divadelní hry, ale organizovala pravidelná cvičení v hostinci „U Fládrů“ č.p. 47, na zahradě i uvnitř za vedení cvičitele Jana Vítovce z Čábuzí. (Čerpáno ze zápisů z roku 1924)

Představení na návsi u kapličky: Již v minulém čísle jsme uvedli, že na návsi v okolí stavení č.p.8 u B őhmů, č.p. 41 u Nováků a č.p. 8 u Horů se rovněž hrálo divadlo. Na tomto místě se uskutečnily2 hry na vysoké umělecké úrovni, a dodnes se vyskytují v soukromých fotoalbech fotografie z těchto her. Terén zde tvoří pěkný přírodní amfiteátr, svažuje se k č.p. 8 u B őhmů, kde se také hrála většina scén. (Hrálo se ale i u Šrámků, Nováků a Horů). Hlediště bylo opatřeno sedadly z prken. V r. 1929 zde 21.července osvětový kroužek pod vedením Josefa B őhma uvedl hru Aloise Jiráska „Otec“. Hlavní role tehdy vytvořili jako otec – Josef Sýkora st. narozen 1891 z č.p. 23 a jako Bobeš – jeho syn – Josef Kreč narozen 1909 z č.p. 6.

V roce 1948 sehrál spolek ochotníků nazvaný Alois Jirásek u příležitosti oslav 50. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v Jarově Stroupežnického hru „Naši furianti“. Ve stejném prostředí jako již zmíněná hra „Otec“, byla i tato hra sehrána za veliké účasti diváků. Hlavní roli Kristýnky zde výborně zahrála Olga Mašátová, které se dostalo uznání přítomných diváků, ale i tehdejšího kulturního komisaře KNV pana Holece, který byl představení účasten. Hra byla nacvičena pod režií Josefa Ježka st. Dochoval se dokonce plakát, ze kterého vyjímáme jména představitelů jednotlivých rolí, jimž snad po letech věnujeme poděkování nebo vzpomínku.